Při očkování dřeva hlívou ústřičnou metodou ►"tří kroků" je na závěr potřeba očkovací kolíčky zabezpečit proti vysychání. To se tradičně dělá teplým voskem. Což o to - na polenu, které lze položit to za bezvětří není velký problém. Ovšem na svislých plochách pařezů to je vlastně nemožné, nebo to vyžaduje andělskou trpělivost.
Práci výrazně usnadňují ►suché uzavírací kolíčky. Nabízí se myšlenka použití studených tmelů, které mívá kutil doma. Jak však tmely reagují s podhoubím hlívy, neškodí mu? To bylo zcela nejasné a proto jsem založil pokus.
Silikonu a akrylu jsem dával největší šanci. Další tmel je chemický, rozpouštědlový a poslední je asfaltový tmel na střechy. Druhé dva měly ukázat zda a kde je pro podhoubí hlívy nějaká hranice života.
Naočkoval jsem stejné dřevo stejnou sadbou a ve stejnou chvíli, rozdílné je tedy jen uzavření otvorů se sadbou. Se všemi tmely se pracovalo snadno a rychle.
Na samostatném špalíku jsem ještě otestoval horký silikon z tavné pistole. Jak to, že mi tento nápad tak dlouho unikal?
A za dva týdny? Žádný z tmelů podhoubí hlívy nezahubil. Sanitárním silikonem se podhoubí prokousávalo úplně nejpomaleji, akrylem velmi dobře a rychle, chemickým tmelem tak nějak a světe div se! - prorostlo i asfaltem.
Na závěr tedy lze napsat, že pro zalepení otvorů s očkovacími kolíčky doporučuji použít akrylový tmel a nebo horký silikon z tavné pistole.
Někdo ovšem tu andělskou trpělivost má a mravenčí práci s voskem odvede, což lze jen obdivovat. (foto P. Hartlich)
