U plodnic hlívy ústřičné rostoucích v listopadu či později nebývá neobvyklé, že v průběhu růstu zasněží nebo zmrznou. Pěstitelé bývají pak na vážkách jak s takovou hlívou naložit. Jako správní houbaři totiž ctí dobré pravidlo, že zmrzlé houby se nesbírají...
Přemrzlé lesní houby jsou skutečně nekonzumovatelné, protože po zmrznutí odumřou a roztálé se zkazí. U hlívy je to ovšem jinak. Je to houba podzimní a časně zimní a jako taková je chladu dokonale přizpůsobená. Dokonce obsahuje ve svých buňkách takovou "nemrznoucí směs". Po rozmrznutí pak může pokračovat v růstu. Podobně se chovají i jiné druhy dřevokazných hub. Příkladem za všechny je známá penízovka sametonohá.
Rozhodující je stav hlívy po rozmrznutí. Je-li pevná a pružná, potom je živá a lze ji bez rizika sklidit a konzumovat. Vodnatá a měkká přemrzla už několikrát a ke sklizni se nehodí.
Ještě více po lopatě lze napsat, že lehce přemrzlá hlíva je stále živá. A CO JE ŽIVÉ, TO NENÍ ZKAŽENÉ. Dobře je to vidět na fotografiích, kde hlíva pěstovaná na dřevě postupně zasněžila, dorostla sklizňové velikosti, byla překryta ledovkou a nakonec snědena bez jakýchkoli neblahých následků.
