Začátečníci, kteří vypěstovali svou první hlívu, mívají občas smíšené pocity. Mají radost, že "něco" vyrostlo. Ale tu radost kalí skutečnost, že to "něco" vypadá jinak než hlíva, kterou znají z plastových misek nabízených v obchodech. Výpěstek má tmavou barvu - hnědou, tmavě šedou, někdy až černou, jen ne tu známou světlounce našedlou.
Vysvětlení je prosté a podle "hlívy černošky a bělošky" si ho snadno zapamatuje každý.
Povrch hlívy ústřičné totiž reaguje na světlo podobně jako lidská kůže na slunce.
Dostatek světla = hlíva černoška. Málo světla = hlíva běloška.
Zbarvení nemá žádný vliv na kulinární využití, je to záležitost pouze vzhledová. Proto jsou průmyslově pěstované hlívy světlé. Producenti svítí v pěstebních halách tou nejnižší možnou intenzitou, aby šetřili náklady za elektřinu. Venku na přirozeném světle rostou hlívy tmavé.
Pokud je tedy vaše hlíva černoška, radujte se. Je to hlíva zdravá a naducaná. Taková, jakou tvoří jen příroda.