Spodní očkování dřeva hlívou - jak se natáčel TV pořad

O mé nové pěstební metodě spodního očkování se mluví čím dál víc. I v televizi. ►Na stanici Prima v pořadu Váš Prima receptář jsme o této metodě pěstování hlívy pohovořili s Václavem Postráneckým. Pokud jste se dívali, prozradím Vám na konci článku malou perličku z natáčení.

 

Houbař Šavelka s Václavem Postráneckým při natáčení televizního receptáře

 

V čem jsou hlavní výhody této nové metody?

  • Je pracovně tak jednoduchá jak jen lze. Můj tehdy šestiletý syn Bořek sám naočkoval touto metodou třešňový špalek. První úroda se dostavila pouhých pět měsíců po naočkování. To bylo radosti! Když to zvládne malý kluk, zvládnete to taky. Prohlédněte si Návod na spodní očkování.

 

  • Nemám rád slovo "bio" a tak raději napíšu, že tato metoda jde přírodě naproti. Sadba umístěná v zemině se rozrůstá z nejvlhčího místa a to je přesně to oč při pěstování hlívy jde. Není tedy nutné uměle vytvářet podmínky pro podhoubí (např. balení do fólie).

 

  • Zavlažování špalku je mnohem efektivnější než u všech dosavadních metod. Vodu si podhoubí (umístěné dole) bere přímo ze zeminy a v podstatě nikdy nevysychá. Teď si představte špalek naočkovaný tradičně, jak se to vždy dělalo - horní pokličkou. Když ho zalejete, dřevo žádnou vodu nepřijme. Voda musí nejdříve vsáknout do zeminy a následně do výšky vzlínat dřevem. Tušíte ten rozdíl?

 

  • Sadba ukrytá pod zemí je až tak dobře chráněná před vysycháním, že se mi daří pěstovat hlívu i na zcela odkryté ploše na západní (slunné) straně. U klasických metod (pod pokličku, tři kroky...) vždy doporučuji  vyhledat v zahradě místo stinné.

 

Desetiletí se zdálo, že na zahradním pěstování hlívy na dřevě se už moc vymyslet nedá. Poslední "revolucí" byly očkovací kolíčky na přelomu tisíciletí. Stačí se však dobře dívat a respektovat přírodu a nápad na novou metodu byl tady. Likvidoval jsem totiž pokažené sadby ze své laboratoře do kompostu. Na podzim jsem kompost přehazoval a jaké bylo mé překvapení, když jsem našel sadbu nikoli rozloženou, ale ozdravenou, bílou jako sníh, neplesnivou, voňavou. A právě tehdy mne napadlo, že by se hlívové sadbě mohlo dařit i v zemině...


 

Příhoda z natáčení o nelehké práci rekvizitáře Vildy

 

Sobotní odpoledne v Praze, světla v televizním studiu svítí. Pro mne sváteční okamžik, pro televizáky rutina. Vedle mne pan Václav Postránecký - hovoříme o mé metodě, předvádíme pracovní postup spodního očkování. Docela nám to jde (myslím si já a snad i pan Postránecký), skoro nic neopakujeme. Ale režisér není úplně spokojen - chvíli totiž říkáme, že sadbu dáváme do hlíny, pak zase do půdy, potom do zeminy.  Zkrátka jak nám to slina na jazyk přináší. A to se režisérovi nelíbí, chce abychom určitou pasáž opakovali. Jenže špalek už máme "jako" naočkovaný a zalitý.  Ještě že jsem s sebou vzal více balení sadby... Takže rekvizitář Vilda vysype zeminu z nádoby, že budeme ten pracovní postupí opakovat a znovu to natočíme. Ovšem kameramani reptají, že špalek je mokrý a že už ho mají předtím natočený suchý. A že to bude divně vypadat a diváci si toho všimnou. A tak pan Postránecký říká: Vildo, umyj špalek pod kohoutkem a osuš fénem :)   Já jsem se tomu jen usmíval a ostatní nejspíš taky. Vypadalo to jako žertík. Chvíli jsme dumali jak to tedy udělat, aby záběry na sebe navazovaly a špalek nebyl mokrý dřív než ho zalejeme. A nakonec režisér skutečně povídá: nedá se nic dělat Vildo, musíš to opláchnout a vyfénovat. Maskérka asi nebyla moc ráda, že její fén používáme k něčemu tak málo kadeřnickému.

Takže jestli jste se dívali buď v TV nebo na internetu, jen Vy víte jaké ptákoviny se mohou dít v televizi...